otevřeno 5. 7. 2024 10:00 - 17:00

Listinný materiál k historii obce

Tato fotogalerie je prázdná.

Fotografie ve fotogalerii "Archeologické nálezy ze  Želechovic" viz. níže pod tímto textem, jsou označeny čísly 01-35, zde naleznete popisky k těmto snímkům

01 - Archeologické nálezy, snímky poskytlo Vlastivědné muzeum v Olomouci

Mapka jetnotlivých archeologických nalezišť

mapka, která zachycuje archeologické lokality na katastru Želechovic; 1- zahrada a dvůr domu č.p. 21 (Škodova zahrada), vedlejší dům č.p. 83 a navazující pole J. Rottera; 2 - "Na Loukách", parcela č. 456 a 457; 3 - "Na Loukách, parcela č. 476/1, 476/2, 480; 4 - "Kukla", parcela č. 441, 446 a 447; 5 - Zahrada domu č. 47, parcela 693/44; 6 - trať "Karpaty".

02-Náčrtek archeolog. nálezu - Škodova zahrada

Znázorňuje náčrtek pořízený archeologem K. Schirmeisenem z uničovského muzea, jedná se konkrétně o zachycení jámy č. 5 z 1. 5. 1933 vzdálené 12 m od stodoly ve Škodově zahradě. Ve spodní části nákresu je příčný řez jámou.

03-Náčrtek archeolog. nálezu - Škodova zahrada,1

s náčrtekem pořízeným při vykopávkách německého archeologa K. Schirmeisena, jedná se konkrétně o zachycení jámy č. 4 z 11. 8. 1933, v její těsné blízkosti byl nalezen hrob.

04-Detail náčrtku archeolog. nálezu - Škodova zahrada,1

zde je střed jámy na škodově poli s hroby

05- Detail náčrtku archeolog. nálezu - Škodova zahrada,2

kde je detail jámy s hloubkou 2m

Fotografie 01 až 05 tedy tvoří

obrázky zachycující terénní znázornění některých lokálních nalezišť v lokalitě označené v souboru "01-Mapka jednotlivých archeologických nalezišť" číslem 1. Mgr. Lukáš Hlubek, archeolog, ve Zprávách Vlastivědného muzea v Olomouci č. 300 na str. č. 81-100 ve studijním materiálu nazvaném Pravěké osídlení katastru obce Želechovice uvádí, že nálezy na zahradě J. Škody byly získány v průběhu let 1928-1933 a v r. 1945 na blízkém poli J. Rottera. V zahradě J. Škody byla prozkoumána celkem plocha asi 30 m2 a objeveno pět objektů. Ty obsahovaly střepy kultury s lineární keramikou, jordanovské kultury, nálezy lužické kultury a také laténskou keramiku. Jedním z objektů byla středověká pec, v jejíž předpecní jámě se nalezla část stříbrné mince - denár Oty I. Sličného  z 11. století. Nálezy pocházejí nejen z objektů, ale i vrstev, kde byla ještě mimo již výše zmiňovaných kultur nalezena i vrcholně středověká keramika a několik železných předmětů. Vzácným nálezem je štěrchátko ve tvaru lahvičky se žlutou glazurou viz. soubor s názvem "Detail archeolog. nálezu - štěrchátko tvaru lahvičky se žlutou glazurou".

06-Detail náčrtku archeolog. nálezu - pece, r. 1930

V roce 1930 vykopali archeologové V. Reimer a K a r l  S c h i r m e i s e n na pozemku p.č. 476/1-2 v katastrálním území obce Želechovice u Uničova ve sprašové návěji mezi potokem Hlavnice a silnicí mezi Želechovicemi a Brníčkem deset století v poli ukrytou soustavu 7 pecí, jež byla klasifikována jako soustava určená k výrobě železa. Po pěti letech od toho objevu, jenž tehdejším archeologům nepřipadal nikterak výjimečný ani významý,  se německý badatel K. Schirmeisen znovu rozhodl zaházené objekty odkrýt, a to se spolupracovníkem J. Gabrielem, přičemž se ukázalo, že 7 původně objevených slovanských pecí, doprovázelo dalších 12. Počet objevených útvarů tak vzrostl na 19. Rozhodnutí učiněné při tomto druhém výkopu se ukázalo jako špatné, neboť výkopem byla zničena celá jedna polovina nálezu. Pece v severním křídle soustavy výzkumníci rozřezali na díly a převezli do uničovského muzea. Při transportu se většina dílů rozpadla a nezdárný pokus ještě doplnily práce na sádrových rekonstrukcích navíc chybně provedených. Zbytek z vyzdvižených pecí podlehl zkáze během 2. světové války. Tak bylo severní křídlo staroslovanské železárny ztraceno. Provedený výzkum se dočkal publikace jen v krátkém článku v Sudetě XI v roce 1935, Neue Ausgrabungen (Nové prehistorické vykopávky), s. 104-110. Obrázek ukazuje grafické ztvárnění tohoto nálezu (rozměry jsou uvedeny v metrech).

Fotografie 07 až 19

zachycují nejproslulejší lokalitu katastru; odkryv baterie železářských pecí s pravěkým osídlením. V listopadu r. 1930 byla na poli J. Škody (lokalita označená v souboru "01-Mapka jednotlivých archeologických nalezišť" číslem 3) odkryta baterie prvních 7 pecí během 2 dní. Výzkum pokračoval v r. 1935 a byly objeveny další pece. Jejich celkový počet tak vzrostl na 19. Na počátku 50. let 20. stol. byl proveden další výzkum, o němž pojednává podrobně Pleiner, R.: Základy slovanského železářského hutnictví v českých zemích. Monumenta archeologica VI, 1958. Prastará staroslovanská baterie železářských pecí byla prozkoumána právě v letech 1950-1951 Radomírem P L E I N E R E M, slavistou. Profesor Pleiner se, coby mladý archeolog ve 21. letech svého věku, zúčastnil systematického revizního výzkumu nejrozsáhlejší železářské hutě z doby hradištní, který se stal, jak ve své publikaci „Základy slovanského železářského hutnictví v českých zemích“, uvádí, počátkem práce na tomto velikém knižním odborném díle zabývajícím se vývojem přímé výroby železa z rud od doby halštatské do 12. věku. Ba dokonce v monumentálním rázu a perspektivě, která se otevírala při zpracovávání materiálu tohoto druhu, shledával motiv v dalším podrobném studiu tehdy zanedbávaného oboru nejstaršího hutnictví. Výsledky první etapy jeho práce jsou obsaženy v dizertaci, kterou podal v r. 1952 v semináři prof. Dr. Jana Filipa na Karlově univerzitě v Praze. Jeho kandidátská dizertační práce z 31. prosince 1955 se opírala o řadu nových terénních výkopů a průzkumů. Všestranné využití výzkumu na nalezišti v Želechovicích na severní Moravě R. Pleinerovi umožnil a cenné informace o několika dalších moravských nálezech poskytl Dr. Josef Poulík, ředitel brněnské pobočky Archeologického ústavu ČSAV. Zdrojem Pleinerova zobrazeni vývoje železářské výroby, která měla převratný vliv na většinu starých civilizací, zvláště evropských, byl právě „nejkrásnější příklad slovanské železárny vůbec vybízející přímo k myšlenkám na technickou vyspělost moravských Slovanů“.

Význam želechovického nálezu němečtí archeologové nedocenili, avšak význam v roce 1935 vykopaných devatenácti pecí odborníci začali tušit až později a údaje z nálezové Schirmeisenovy zprávy na vědeckém poli vyvolávaly požadavek nového prozkoumání této lokality. Území nálezu se dočkalo revizního odkrytí až v r. 1950 SAÚ v Brně, kdy byla lokalitou vedena výkopová sonda široká 2 m, která ukázala polohu pecí zkoumaných již v r. 1935 a umožnila navázat na staré německé výkopy. V místech, kam němečtí badatelé ukládali vykopanou zeminu, byly objeveny další neproušené objekty.

Byl tak učiněn impozantní nález 24 staroslovanských železářských pecí z 8. - 9. století n.l. Baterie těchto pecí je pokládána za nejvyvinutější a nejdokonalejší svého druhu nejen na našem území, ale v celé střední Evropě a je jedinečným případem v řadě evropských nálezů jak co do rozsahu, tak co do technicko-konstrukčního stavebního systému. Je krásnou ukázkou slovanské hutě a důkazem schopnosti lidí, kteří ji budovali, že se dokonale vyznali ve stavbě hutnických zařízení sloužích k výrobě železa za dob Velké Moravy.

Slovanská huť stávala na západním svahu mírné sprašové návěje, která tvoří terasu nad bývalým inundačním územím říčky Oskavy, tekoucí z Jeseníku směrem severojižním. Tato terasovitá vlna sleduje tok jmenované řeky a prochází obcemi Brníčko, Dolní sukolom, Želechovice; na všech těchto místech byly objeveny železářské pece, neboť svah byl příznivě orientován roti směru vanoucích větrů a poskytoval výtečný terén pro zbudování vtesaných tavicích pecí. Na vrcholu sprašové vlny bylo přeťato jižní křídlo hutnické soustavy, zkoumané Němci již před druhou světovou válkou. Plošným odkryvem byla pak odhalena celá pecní řada a navíc ještě objeveno pět intaktních pecí, které zůstaly Němcům utajeny, a proto poskytly pro tehdejší práci argeologického týmu nejzávažnější materiál. Tyto nově odkryté, neporušené, zachované dýmačky tvořily druhou pecní řadu a byly relativně mladší, neboť tvořily náhradu za opotřebované pece starší řady. Osamoceně za středem soustavy stála pec č. XX. Navíc východně od pecí bylo objeveno sídliště, neboť v ornici se tam nalázají slovanské střepy keramiky a v hledacích sondách se přišlo na obdélníkovu zahloubenou část nějakého stavení s jámou, v jehož zásypu se našlo mnoho zlomků zdobené slovanské keramiky, opálené kameny, dřevěné uhlí, kousky železné rudy a železná struska. Tanto objekt, vzdálený od hutí asi 50 m, souvisel nějak s železářskou prací.

Fotografie 20-35

Další snímky zachycují nálezy keramiky na katastrálním území obce, podrobnosti k nim jsou zveřejněny v expozici vesnického muzea.

Badatele, kteří mají hlubší zájem o archeologické nálezy na katastrálním území obce Želechovice a v blízkém okolí, lze odkázat zejména na: Mgr. Lukáše Hlubka, archeologa z VMO v Olomouci a jeho práci uveřejněnou ve Zprávách Vlastivědného muzea v Olomouci č. 300.

 

 

Archeologické nálezy ze Želechovic

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.