Bratři Masalovi z Medlova

Odvody mužů do Velké války se nevyhnuly ani „dobře situovaným“ synkům vážených občanů, což byl taktéž případ bratrů Masalových z Medlova. A tak se na východní frontě první světové války ocitli Ernst (Arnošt) a Rudolf, synové medlovského statkáře, jež byli vytrženi ze svých civilních životů a postaveni proti ruským zbraním.

Jejich otec Ferdinand Masal se odvodu ani smrti svých synů nedožil, neboť zemřel předčasně v roce 1911 ve věku 55 let. Tehdejší německé noviny Nordmärische Rundschau vydané 26. listopadu 1911 napsaly, že byl pohřben za velké účasti smutečních hostů, což zajisté svědčilo o jeho společenském postavení. Jeho synové pocházeli z početné rodiny medlovských sedláků, neboť i jejich matka, Aurelie (rozená Černá), byla dcerou medlovského statkáře z čp. 140. Celá rodina žila v Medlově na gruntu čp. 38, což je dnes velká budova medlovské školky. Kromě Arnošta a Rudolfa se na čp. 38 narodil ještě syn Berthold – zemřel sotva jednoletý, dcera Marie a Angela – zemřely ani ne ve dvou letech; dospělosti se dožili Berthold (*30. března 1903), Bruno Johann (*7. srpna 1893, jenž se 5. května 1923 oženil s Marií Hlochovou z Uničova, vlastnil medlovskou cihelnu), Terezie Marie (*4. dubna 1888), Aurelie (nar. 20. listopadu 1885, provdána za F. Berku v Olomouci u sv. Mořice 9. května 1921) a prvorozený syn, jenž byl pojmenován po otci Ferdinand a při křtu jmény Marie, Jan, Jiří (*9. září 1884, oženil se s Františkou Gabrielovou v Uničově). Vyjmenované děti tvořily již 4. generaci rodiny Masalů od příchodu jejich prapředka do Medlova. Jím byl sedlák Libor Masal (*23. dubna 1781), jenž přišel do obce na čp. 38 na přelomu 18. a 19. století z Lazců, oženil se již v Medlově 18. července 1803 s Apolonií Kleibel (*13. 12. 1785) z Hlivic. Na gruntě v Medlově se jim narodilo deset dětí, a to mezi léty 1809 až 1826 – 7 synů a 3 dcery.

Prvním padlým synem z rodu byl poddůstojník Arnošt Masal (*29. ledna 1887 v Medlově), pravnuk zmíněného Libora Masala. Padl v řadách 7. roty 93. pěšího pluku ve 28 letech. Jednalo o šumperský pluk určený pro boj na východní frontě proti Rusku, který měl jedny z největších ztrát na straně rakousko-uherské armády. Úmrtní matrika pluku uvádí u jména Arnošta Masala datum úmrtí 28. února 1915. Týž den byl pohřben na bitevním poli u obce Dobrowlany (Dobrowliany), oblast Kalusz (kalušský rajon), Halič, Ukrajina. Budeme-li vycházet z těchto údajů, můžeme stanovit okolnosti bojových událostí, při nichž přišel o život. V první polovině února 1915, v době probíhající neúspěšné ofenzívy vojsk Centrálních mocností, byli z přední bojové linie staženi muži 93. pěšího pluku a po nastoupení do železničních vagonů je čtyři transporty postupně převážely ze stanice Wolbrom (severně od Krakova), přes Bohumín, Přerov, Bratislavu, Marmaroš-Siget (na hranicích Rumunska a Ukrajiny), Jasinu (Ukrajina) a Jablonecký průsmyk do města Deljatyn (víc než sto kilometrů severozápadně od Černovic). Ještě 22. února 1915 po poledni dojel do Deljatynu další transport, tentokrát s 2. praporem 93. pěšího pluku. Téhož dne se jeho muži vydali v pochodové formaci na sever přes Nadvirnu, Bogorodčany, Nyvochyn a Zavii k Dobrovlyanům (jižně od města Kaluš.) Na jižním okraji Kaluše se 25. února prapor střetl s ruskými oddíly. Procházel těžkými ústupovými boji. Ještě 28. února provedl předstíraný útok severně u Dobrovlyan proti ruským oddílům, které zde překonaly řeku Limnycu, ale po ústupu k vesnici Novycja zde sváděl 1. března nerovný boj společně s praporem 54. pluku olomouckého proti mnohonásobně silnějšímu nepříteli. V rámci těchto vojenských operací od 28. února do 3. března přišel Masalův prapor o 169 mužů včetně devíti důstojníků, z toho 20 padlo (Arnošt Masal byl jedním z nich), 54 bylo zraněno a 95 zůstalo nezvěstných. Zpráva o smrti tohoto desátníka vyšla v seznamu válečných ztrát 2. dubna 1915 (Verlustliste ausgegeben am 2. 4. 1915). Zdali se na místě jeho hrobu, který je s největší pravděpodobností hromadný, nachází nějaký pomníček či alespoň skromná mohyla, která by připomínala smrt tohoto medlovského rodáka a jeho spolubojovníků, je předmětem dalšího bádání, které však

ztěžuje současný válečný konflikt na Ukrajině. Rok 2018, kdy náš národ slavil 100 let od vzniku republiky a 100 let od konce první světové války, oživil snahy Čechů o hledání zapomenutých mohyl, náhrobků a pomníků vojáků padlých na ukrajinském území. Nutno přiznat, že těmto památkám se dostávalo jen pramalé péče, spíše žádné a za sto let mnohé z nich zcela zanikly.

Světlou výjimkou je obnovený náhrobek padlým vojákům z řad pátého praporu polních myslivců, který se podařilo terénním badatelům vyhledat a ve spolupráci s ukrajinskou stranou zcela obnovit. Shodou okolností v tomto praporu bojoval a padl druhý syn statkáře Masala, Rudolf. Zpráva o jeho úmrtí vyšla ve Verlusliste ausgegeben dne 5. září 1915, v Deutsches Volksblatt für Mähren und Schlesien 2. října 1915 a v novinách Litovelský kraj 23. října 1915. Zahynul 23. června 1915 v bitvě u Starého Martinova (Ukrajina), když se rakousko-uherské jednotky snažily přejít řeku Dněstr.

S označením místa jeho posledního odpočinku máme, na rozdíl od jeho bratra, dostatek přímých zpráv z ukrajinských webových serverů, a to dokonce natolik, že o tom mohl vyjít článek v Uničovském zpravodaji č. 10 v roce 2021. Jméno tohoto vojáka bylo v roce 2023 vyryto do žulového kvádru nového pomníku stojícího u Starého Martinova, a to společně s dalšími stovkami jmen zde padlých příslušníků rakousko-uherské armády. Hroby bratrů Masalových z Medlova se tak nachází na Ukrajině poměrně blízko u sebe, a to asi jen ve třicetikilometrové vzdálenosti v Ivano-Frankivské oblasti.

Před válkou i po ní se všichni přeživší Masalovi z Medlova hlásili k německé národnosti, a to včetně služebnictva. V roce 1921 na statku čp. 38 žili Aurelie Masalová, vdova po statkáři, její synové Berthold a Bruno, dcery Terezie a Aurelie; dále 12 sluhů a služek. Historie rodiny Masal v Medlově skončila odsunem sudetských Němců.

Na medlovském hřbitově želechovičtí muzejníci hrob či hrobku označenou „Famile Masal“ nenalezli. Možná, že by si medlovští pamětníci ještě vzpomněli, ve kterých místech stával náhrobek této rodiny.

Antonín Hampl,

správce Vesnického muzea Želechovice

Obr. 1: Pomník padlým rakousko-uherským vojákům v bitvě u Starého Martinova na Ukrajině. Jedná se o nový pomník, na jehož kvádrech jsou vytesána jména příslušníků jednotek, kteří při útoku na obec zahynuli. Uprostřed stojí zrekonstruovaná původní mohyla, kterou v roce 1915 postavili vojáci na místě hromadného hrobu svých druhů. První zpráva o nálezu místa posledního odpočinku medlovského rodáka Rudolfa Masala vyšla v čísle 10 Uničovského zpravodaje v roce 2021, když stavební práce na pomníku vrcholily. 

Obr. 2: Detail z pomníku z předchozího obrázku s výčtem padlých vojáků z praporu Rudolfa Masala, z c. k. praporu polních myslivců 5 Olomouc. Nejedná se o kenotaf, nýbrž o pomník vztyčený nad hromadným hrobem zabitých mužů v ohybu řeky Dněstr u Starého Martinova.