NEJVĚTŠÍ VRBA KŘEHKÁ NA MORAVĚ DOŽILA
24.12.2024 11:05
NEJVĚTŠÍ VRBA KŘEHKÁ NA MORAVĚ DOŽILA
Přes sto let stará památná vrba křehká rostoucí mezi Želechovicemi a Pňovicemi jako solitérní strom o Velikonocích padla k zemi. Mohutný zástupce svého druhu patřil mezi největší na Moravě, roky přežíval, přestože uvnitř vyhníval, usychal a nakláněl se. Letos se díky brzkému příchodu jara jeho větve ještě zazelenaly – naposledy.
Milovníci krajiny Uničovska mohli Vrbu v loukách, jak byla zapsána v Ústředním seznamu ochrany přírody, spatřit vedle polní cesty vedoucí po levém břehu potoka Hlavnice v místech, kde se ještě před cca 170 lety nacházel rozsáhlý Řítovský rybník vybudovaný na počátku 16. století pány ze Sovince. Byl vypuštěn kolem roku 1850 a na jeho dně se tento strom uchytil a dorostl do úctyhodných rozměrů. Běžně vrba křehká dosahuje průměru kmene 50 cm, ovšem je-li vysazena v nížinách, může vyrůst až ve 20 metrů vysoký statný strom. Takovým příkladem může být Vrba u Nežárky (Jindřichův Hradec), jejíž obvod kmene dosahuje 520 cm nebo Vrba v Hradových Střimelicích, jejíž obvod kmene je jen o deset centimetrů kratší. Tito dva jedinci posunuli želechovickou Vrbu v loukách na třetí místo v rámci České republiky, neboť její obvod kmene byl v roce 2011 naměřen v délce 387 cm. Ale i tak to postačovalo na její prvenství mezi památnými vrbami křehkými na Moravě, neboť zmínění dva velikáni rostou v Čechách.
Pamětníci si zajisté vzpomínají na mohykána z rodu vrba rostoucího v Medlově. Tato vrba bílá vedená pod názvem Vrba za hospodou odumřela před rokem 2000, pravděpodobně po výrazném poškození vichřicí, kdy byl zlomen její kmen. Podobného osudu se dočkala i želechovická vrba. I když o Velikonocích žádná vichřice nepřišla, vzpomeňme, že bylo větrno. Nárazy větru byly na soukromé stanici v Žerotíně 1. 4. 2024 naměřeny kolem 50 km za hodinu, což je podle Beaufortovy stupnice rychlosti větru na souši klasifikováno jako „mírný vichr“. I ten stačil, aby stařičkou ztrouchnivělou vrbu svalil. V Mladči též silnější poryv větru o Velikonočním pondělí vyvrátil strom na stezku pro cyklisty a jednoho cyklistu zranil. Hasiči z Olomouckého kraje měli napilno, neboť, jak hlásí, vyjeli asi k 25 událostem.
Želechovická Vrba v loukách byla pamětníkem rozsáhlé změny krajiny v níž rostla. Její název úředníci odvodili od pomístního názvu Louky, neboť rostla v místech, kde se před provedením meliorací na začátku 20. století polním plodinám díky podmáčené půdě nedařilo. Pozemky sloužily jen jako pastviny pro dobytek a k sušení sena. Až provedením meliorací se začal ráz krajiny kolem stromu měnit. Odvodnění kraje mělo za následek její vysušení a zahájení pěstování zemědělských plodin i v místech, kde to kvůli vysoké hladině podzemní vody nebylo možné. Strom byl prohlášen za památný rozhodnutím Městského úřadu v Uničově, odborem životního prostředí v den výročí vzniku samostatného Československého státu, 28. října 2011, ato na návrh obce Želechovice. Výška stromu činila 15 metrů, výška koruny 11 metrů, šířka koruny 12 metrů a její stáří se dá odhadovat na cca 150 let. Rostla v místech s vysokou hladinou podzemní vody, čehož si všimli i projektanti připravující návrh na provedení komplexní pozemkové úpravy na katastrálním území Želechovice u Uničova a v rámci těchto úprav kolem ní navrhli vybudovat tříhektarové biocentrum se dvěma umělými rybníčky pro vodomilné ptáky a obojživelníky. Obci Želechovice se sice podařilo tento projekt před třemi lety zrealizovat, čímž kolem stromu začala vznikat zelená oáza pro rozmanité druhy živočichů uprostřed intenzivně zemědělsky obhospodařované krajiny, ale již dožívajícího veterána se tím zachránit nepodařilo. Její torzo leží v tomto oplocenkou ohraničeném území, a jelikož není třeba její kmen likvidovat, nekonečný koloběh přírody o vzniku a zániku zajisté vyvrácením památné vrby nekončí, ba naopak, její mohutný dutý tlející kmen a větvoví se stanou ideálním prostředím pro bohatý živočišný svět. Tlející dřevo má nedocenitelnou roli v pozitivním vlivu na biodiverzitu mnoha druhů organismů – bakterií, řas, hub, mechů, roztočů, hmyzu, ptáků aj. Rozklad odumřelého dřeva zajisté potrvá řadu let, a tak se ležící kmen stane zázemím pro postupné osidlování zástupci z říše fauny a flóry.
Kéž některý z výmladků a prýtů rostoucích z mateřského stromu zaujme místo po svaleném veteránovi!
za želechovické muzejníky A. Hampl
———
Zpět