Otazníky nad první písemnou zmínkou o obci Střelice

Otazníky nad první písemnou zmínkou o obci Střelice

            Historická polemika střelického badatele a muzejníka Z. Fryčáka o první písemné zmínce o obci Střelice, kterou vedl v letošním pátém čísle Uničovského zpravodaje, zavádí čtenáře do dvanáctého století, do něhož vkládá první písemnou zmínku o této obci. Autor mnoha textů o dějinách Střelic a znalec místní historie se v ní snaží ukázat navzdory názoru Vladimíra Horna a Jakuba Nováka, autorů nedávno vydané publikace Zázemí královského města Uničova, že jejich závěry, v této knize uvedené, jsou nesprávné.

            Autoři se totiž přiklonili k nálezům významného českého historika Dr. Ladislava Hosáka, který vyloučil ztotožnění Střelic, jež město Uničov drželo dle listiny z roku 1234, se Střelicemi uvedenými v listině olomouckého biskupa a diplomata Jindřicha Zdíka z roku 1141, což by pro střelickou historii znamenalo, že se první písemná zmínka o obci posune o 93 let a že na letošní rok by připadlo teprve 790. výročí od první písemné zmínky o Střelicích. Rozumím tomu, že takové informace musely v myslích střelických patriotů a propagátorů její bohaté a zajímavé historie vyvolat pohnutky, jež vykrystalizovaly ve snahu předložit veřejnosti argumenty, na nichž by bylo vyloženo, že dílem novodobých historiků Horna a Nováka, a dílem badatele Hosáka vznikl výstup s vadami – Z. Fryčák důvod k posunu prvního písemného nálezu o Střelicích o téměř jedno století zkrátka nevidí a názory zmíněných historiků nepřijímá.

    Editor předmětné listiny v českém kodexu, Gustav Friedrich, k ní ve svých poznámkách uvádí, že se snad jednalo o Střelice u Uničova a Dr. L. Hosák ve svém Historickém místopisu země Moravskoslezské (1938) s tím taktéž souhlasil, což by byla opora pro tvrzení, že Střelice jsou v historii poprvé písemně zaznamenány k roku datování listiny, tedy k roku 1141.

    Avšak, jak Z. Fryčák správně poznamenává, historie je věda přinášející často i nejedno překvapení vedoucí k opravám vžitých názorů. Takovou opravu, která byla zajisté pro znalce střelické historie překvapením, pokud o ní vůbec věděli, provedl Hosák hned dvakrát. Poprvé již v roce 1946 v Časopise Matice moravské svůj názor na Střelice obrací a píše, že Střelice ze Zdíkovy listiny zanikly již ve středověku a nemohou být tudíž považovány za Střelice u Uničova a podruhé v roce 1963 ve Zprávách vlastivědného ústavu v Olomouci píše, že nic neopravňuje k tomu, aby se na Střelice u Uničova pohlíželo jako na Střelice uvedené v předmětné listině. Hosákova změna v jeho názoru je podstatná v tom, že nelze přesně geograficky identifikovat ves Střelice bez dalších indicií, které však nejsou k dispozici. Na Moravě a v Čechách totiž existuje několik Střelic (u Znojma, u Brna, u Stodu) a zároveň není pravdou, že by se nenašly další Střelice – třeba ve středověku zaniklé, o nichž by bylo možno soudit, že by s jitou mírou pravděpodobnosti mohly zaujmout místo ve Zdíkově listině. Jak známo zaniklých osad, vsí, dvorů a statků jsou na Moravě stovky. Jen kolem Želechovic a Pňovic jich známe pět včetně jejich jmen – Ratiborov, Řítov, Lávka, Střítež, Popovice, proto se nabízí takové zaniklé Střelice hledat. A nemusíme ani zkoumat pomístní názvy tratí po zaniklých osadách, které by nám mohly napovědět něco o nějakých zaniklých Střelicích, jak to provedl I. L. Červinka v roce 1917 v Časopise Matice moravské, ale stačí nahlédnout do seznamu zaniklých vsí, v němž vidíme, že na panství Višňové u Trstěnic (mezi Moravským Krumlovem a Znojmem) ležely jakési malé Střelice k roku 1497 již uváděné jako pusté. To vybízí k myšlenkám o tom, že na první pohled nelze s jistotou tvrdit, které Střelice měl biskup Zdík na mysli, když v roce 1141 vyjmenovával písaři statky náležící moravské církvi. Domnívám se, že bez dalšího studia pro Střelice tak významné Zdíkovy listiny, není možné přijmout jednoznačný závěr. Později, jak známo, Střelicemi přece disponoval panovník, který je přenechal městu Uničovu. Církev se ve vrcholném a pozdním středověku jen nerada zbavovala svého majetku, a tak, pokud bychom připustili, že ves Střelice ve Zdíkově listině je totožná s našimi Střelicemi, musela by církev svůj majetek ve Střelicích s panovníkem směnit za jiný, anebo musel jinak na panovníka přejít, aby je mohl Uničovu poskytnout. K tomu však doposud absentuje pramenná základna. Listinu olomouckého biskupa Zdíka je třeba zkoumat podrobně a nejlépe v souvislosti s dalšími listinami olomoucké kapituly z té doby či s jinými prameny, které se týkají majetkových záležitostí moravských vesnic.

    Pokusím se však i přesto podpořit názor Z. Fryčáka, ale předesílám, že jen z pohledu geografického. Zdíkova listina pojednává o přenesení sídla olomouckého biskupa od kostela sv. Petra ke kostelu sv. Václava a obsahuje seznam čítající kolem 200 vesnic na Moravě, které patřily moravské církvi. Soubor vesnic v majetku moravské církve je skutečně rozsáhlý a v listině je jejich výčet rozdělen do skupin podle toho, ke kterému kostelu náležely, například k olomouckému, přerovskému či spytihněvskému. Dědiny v seznamu jsou tak sestaveny, jak byly přiděleny tehdy jednotlivým kostelům – arcijáhenstvím; tvoří vždy uzavřené skupiny v nejbližším okolí a nepřeskakují do cizího obvodu. Jen těžko se je domýšlet, že by olomoucký kostel vlastnil vesnice na Třebíčsku – viz zmíněné pusté Střelice na panství Višňové.

    Hned v první části seznamu lokalit patřících olomouckému kostelu čteme v jednom místě tuto posloupnost vesnic: „…Lazníky, Vyčapy, Střelice, Huzová, Moskovice, Žerotín, Topolany…“. Je to skupina vesnic, kromě Výčap, jež se nachází v blízkosti Olomouce. Jak vidno, obec Výčapy v okrese Třebíč, se do této skupiny vsí jaksi nehodí, geograficky dosti vybočují a je nepravděpodobné, že by olomoucký kostel vlastnil vesnici tak daleko. I zmíněný I. L. Červinka a L. Hosák nejsou ochotni připustit, že by se mohlo jednat o Výčapy u Třebíče, ale spíše o zaniklou ves někde v okruhu kolem Olomouce. Z tohoto důvodu se tedy ani o zaniklých Střelicích u Trstěnic nehodí přesvědčivě tvrdit, že by mohly být majetkem olomouckého kostela, neboť se nachází jen cca 30 km od Výčap.

    Zboží přidělené olomouckému kostelu bylo vesměs v osadách kolem Olomouce ležících, potom na Prostějovsku, kolem Vyškova a na Lipensku, a tak opakuji, že Výčapy a pusté Střelice na panství Višňové nacházející se až pod řekou Jihlavou se do klíče, podle něhož jsou vesnice řazeny, nehodí, a to ani další Střelice (u Znojma, u Brna, u Stodu). Vezmeme-li na zřetel geografický systém seřazení vesnic v listině musí nás mimovolně napadnout, že seznam osad v jednotlivých skupinách sám sebou už navádí, kde je třeba neznámé vesnice hledat a kam zaniklou dědinu klást.

            Připustíme-li, že Výčapy zanikly někde v okolí Olomouce, není vyloučeno, že zanikly i nějaké další Střelice, o nichž nemáme v současnosti žádných zpráv. Střelic mohlo být v okruhu olomouckého kostela i několik. To byl zřejmě prapůvod Hosákovy změny názoru, že Střelice u Uničova nelze ztotožňovat se Střelicemi v listině, navíc když je pramenná základna na vyřešení toto záležitosti značně nepřejícná, chudá.

            K historické polemice Z. Fryčáka o první písemné zmínce o Střelicích uzavírám, že s argumenty, kterými se snažil veřejnosti vyložit, že naše Střelice jsou připomínány poprvé v roce 1141, nemůžu souhlasit, neboť nic nedokazují, avšak prohlédneme-li si translační Zdíkovu listinu detailně, a připustíme-li v našich úvahách jen geografické řazení vesnic bez dalšího, je pravděpodobné, že by Střelice u Uničova mohly být rovny Střelicím známým již z dob Zdíkova episkopátu. Hosák však toto geografické hledisko znal, a přesto svůj názor na Střelice prezentoval tak, jak je popsáno výše.

    Každopádně by bylo třeba, aby se touto otázkou zabývali skuteční odborníci, historici a badatelé, neboť toto poměrně náročné studium musí začleňovat i širší souvislosti, bez toho se nad první písemnou zmínkou o obci Střelice budou dále vznášet otazníky. Krásnou ukázkou takové syntézy je pojednání o první písemné zmínce o obci Biskupství u Náměště na Hané anebo Bystročic z pera českého historika profesora Davida Papajíka, který se úctyhodně potýkal právě se Zdíkovou listinou, když řešil lokalizaci jmenovaných sídel (PAPAJÍK, David a ŠMÍD, Miroslav. Dějiny Náměště na Hané. Locus. 2022, s. 122 a PAPAJÍK, David a NOVOTNÝ, Lubomír. Dějiny Bystročic a Žernůvek. Locus. 2023, s. 51).

Antonín Hampl,

správce Vesnického muzea Želechovice