Poznámky k soše kojící Madony u chrámu Páně Nanebevzetí Panny Marie v Uničově

Poznámky k soše kojící Madony u chrámu Páně Nanebevzetí Panny Marie v Uničově

Na Kostelním náměstí v Uničově stojí od r. 1935 sloup se sochou kojící Panny Marie. Tato kulturní památka, která je v České republice v tomto ikonografickém podání ojedinělým příkladem zlidovělého pojetí náboženského námětu Panny Marie, se však nenachází na svém původním místě, neboť, jak si ostatně mnozí farníci vybaví, nacházela se mezi léty 1935 – 1997 před farní budovou, těsně u štítové zdi. Před severní stěnou našeho farního kostela se nachází teprve od r. 1997 - tedy 23 let, kam byla umístěna v souvislosti s jejím restaurováním. Zde je tato sochařská práce z 18. a 19. stol.  nejen lépe zajištěna staticky, ale i vhodněji prezentována.

Námětově představuje typ Madony lactans. Marie má kolem hlavy kovovou pozlacenou svatozář s dvanácti hvězdami. V náručí drží zavinutého Ježíška, kterého přikládá k pravému prsu.

Postava Panny Marie sestává ze dvou částí rozdílného charakteru (materiálově, ikonograficky i způsobem výtvarného zpracování). Horní část z maletínského pískovce je dílem erudovaného sochaře, spodní část z hrubozrnného pískovce dílem diletanta a ikonograficky se navíc vztahuje k motivu Panny Marie Immaculaty, neboť pravá noha světice přišlapává hlavu hada obtáčejícího zeměkouli. Proto nejcennější částí sochy je horní polovina těla Madony s Ježíškem.

Okolnosti původního umístění sochy, tedy před r. 1935, zůstávaly neobjasněny, když k dějinám díla i Národní památkový ústav poznamenává, že: „prvotní umístění sochy není známé, že údajně stávala v polích v okolí Uničova, že odtud byla asi v 50. letech 20. stol. přemístěna před uliční průčelí fary.“  Z historických pramenů vysvítá, že socha kojící Panny Marie stávala od neznámého data na místě zvaném „Inseln“ (Ostrov) u mostu přes řeku Oskavu mezi Uničovem a Želechovicemi. Mariánská socha se nacházela na soutoku Mlýnského náhonu (který se z pravého břehu oskavského koryta odděloval asi 200 m jihovýchodně od Platanu Římských a protékal podél Olomoucké ulice, sloužil zdejší jirchárně) a řeky Oskavy na pozemku rodiny Dvořákovy. Podle výpovědi výměnkáře Františka Dvořáka, rolníka v Uničově, byla tato socha naposledy renovována v roce 1851. V roce 1884 ji nechal ze svého pozemku odstranit a na její místo zhotovit náhradou hliněnou sochu Panny Marie Immaculaty, která však podlehla zkáze v r. 1932, když došlo u želechovického mostu k překládání toku Oskavy. Pamětníci, kteří byli svědky rozbití hliněné Immaculaty při snaze o její přemístění, však farnímu úřadu v Uničově sdělili, že zhruba před padesáti lety se u želechovického mostu nacházela kamenná socha kojící Madony. Tehdejšímu uničovskému faráři se ji podařilo vypátrat pohozenou ve třech dílech v trávě pod ostatním bezcenným kamením za stodolou rolníka Dvořáka. První díl sochy tvořil sloup, na  němž stála a další dva díly tvořily postavu Bohorodičky. Jelikož kněz chtěl zabránit zkáze této starožitnosti, nechal ji v r. 1935 postavit před farní budovu na Kostelním náměstí.

Mgr. Helena Zápalková, PhD., vedoucí odboru ochrany sbírkového fondu Muzea umění v Olomouci, přisuzuje autorství sochy baroknímu sochaři působícímu na severní Moravě Jiřímu Antonínovi Heinzovi, když zároveň v monografii věnující se jeho dílu poznamenává, že až v 19. století byla socha doplněna na celou figuru, což by vysvětlovalo již výše zmíněné dvojdílné složení sochy.

Mapové podklady k místu zvanému Inseln společně s  archiváliemi, které získalo Vesnické muzeum Želechovice, tak osvětlují, že tento v českých zemích vzácný sochařský výjev náboženského motivu stával u starého dřevěného želechovického mostu přes řeku Oskavu, a tak vhodně upřesňují a doplňují dějiny této uničovské kulturní památky.

Antonín Hampl,

správce Vesnického muzea Želechovice